Původ a historický vývoj psa
Původ psa
I když pes patří mezi nejstaršího přítele člověka, donedávna jsme ještě ani přesně nevěděli, jestli přímý předek psa byl šakal, vlk nebo kojot. Až nedávný objev velmi starých psích koster na Dálném východě, kde nežil kojot ani šakal, na sto procent potvrdil, že předchůdcem byl vlk.
Před 40 až 50 milióny lety se ze Severní Ameriky přes Beringovu úžinu do Evropy a Asie rozšířila zvířata podobná lasicovitým a pucholovitým šelmám - Miacis. Byli to předkové všech pozemních šelem, tudíž i čeledi šelem psovitých - Canidae - patří k nim třeba lišky, šakali, kojot nebo vlk.
Postupem let Miacis trávil větší část na zemi, kde se z něj vyvinul Cynodictis, 
dnešnímu psu více podobný předek, z 
kterého se dále vyvinul Tomarctus, což je valnou většinou vědců uznávaný předek psa. Tomarctus se velice podobal např. některým dnešním ovčákům. Žil již pouze na zemi, končetiny měl lépe přizpůsobeny běhu, srst byla hustá. V čem se ovšem dnešním psům nemohl vyrovnat byla inteligence, Tomarctus byl podstatně méně inteligentní.
Nejstarší zástupce rodu Canis se objevil asi před deseti milióny lety v Severní Americe. Canis lepophagus už byl velmi podobný druhům, které známe dnes (veliký byl asi jako kojot). Asi před 10 tisíci lety se objevil Canis familiaris (pes domácí). Protože mu chybí divoký předchůdce, musel vzejít z již existujícího druhu, kterému musel být i podobný.
Při pátrání po vývojovém předku psa se uvažovalo o šakalovi, vlkovi a kojotovi.
Jestliže šakal a kojot mají velmi podobnou postavu jako prehistorický pes, vlk má velmi podobné etologické (chování) znaky psa. Možnost vzniku psa křížením šakala, vlka nebo kojota byla hned zpočátku zavrhnuta. Kojoti a šakali se dokonce zkřížit ani nemohli, protože jedni žili v Americe a druzí ve Starém světě. A tak až zmíněné objevení psích koster na Dálném východě potvrdilo, že předchůdcem psa byl vlk.
Pes domácí, Canis familiaris - šelma z čeledi psovitých. Vznikl domestikací vlka před více než 11 000 lety, patrně nezávisle na několika místech na světě. Nejstarší archeologické nálezy pocházejí z Turecka (9500 let př. n. l., Cayönü) a ze Skotska (7500 let př. n. l., Star Car). O existenci psa domácího vypovídají egyptské a 
mezopotamské kresby (3000 - 2000 let př. n. l.), které zobrazují psy s převislýma ušima, psy krátkonohé aj. - V současnosti se chová kolem 500 plemen psa domácího, registrovaných v Mezinárodní kynologické federaci.
Plemena psů - cílevědomou plemenitbou vytvořené skupiny jedinců psa domácího se shodnými morfologickými a fyziologickými vlastnostmi (tzv. plemenné znaky), které se přenášejí na potomstvo. V době bronzové existovalo nejméně pět jasně rozlišitelných typů psa domácího. Moderní plemena psů vznikala asi před 100 lety. Podle FCI se od 1. 1. 1990 plemena psů dělí na:
1.plemena ovčácká, pastevecká a honácká (s výjimkou švýcarských salašnických psů)
2.pinčové, plemena molossoidní (dogovitá plemena typu mastifa) a švýcarští salašničtí psi
3.teriéři
4.jezevčíci
5.špicové a tzv. primitivní plemena
6.honiči a barváři
7.ohaři
8.slídiči a retrívři
9.plemena společenská
10.chrti
Kosterní nález člověka a psa starý přes 12 000 let.
