Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsme jeli na dovolenou k moři

11. 7. 2006

Začátek naší dovolené je jak vystřižený z ne právě povedené komedie....

Dopoledne, v den odjezdu se na mužově autě rozbilo řízení. Ačkoliv jsme dali asi 3 týdny před odjezdem  auto do servisu, abychom měli jistotu, že můžeme bez obav odcestovat, stalo se teď, co se stalo a řízení se rozbilo. V servisu řekli, že to neopraví ani do druhého dne. Nejsou náhradní díly. Chvíli jsme uvažovali, že se pokusíme nacpat do mojí Corsy zavazadla na 14 dní včetně psa, ale tuto myšlenku jsme brzy vzdali. Manžel telefonoval, kam to šlo, až nakonec sehnal náhradní auto. V Českých Budějovicích. Na to, že jsme z Prahy, v tu chvíli nezbyl čas myslet a  bylo nutné si pro náhradní auto zajet.

 I vzal tedy manžel syna a mou Oplici Corsu a vydali se do Č.B., aby tam Corsu nechali a přijeli větší Vectrou. Silnice byly v tom odpoledni přecpané. Vyrazili v 15 hodin, vrátili se v 19 hodin. Ještě bylo nutné vrátit firemní auto, které posloužilo jako prozatímní dopravní prostředek, zpět do manželova zaměstnání. Ale ouha! Klíče od toho služebáku zůstaly v mé Corse, která si teď odpočívá v Budějicích.....Nevadí, Vectrou se zajede do práce pro náhradní klíče, přijede se domů, já si sednu do služebáku a manžel do Vectry, znovu pojedeme do práce, služebák tam necháme a zpět už pojedeme jen Vectrou a doufám, že i na tu zatr....dovolenou....Pravda, trošku se zase muselo improvizovat, když bylo zjištěno, že sice náhradní klíče jsou v práci, ale jaksi zamčené a odemknout může kolega, který už byl tou dobou doma.....tak ještě zajet ke kolegovi domů pro ty blbý klíče od náhradních klíčů!

Šachy a škatulata se nakonec podařily uskutečnit a vypadá to, že nakonec fakt odjedeme!

Nakonec jsme opravdu odjeli. Cílem naší cesty byla Istrie. Protože jsme nastupovali pobyt ve všední den, vyhnuli jsme se dopravní zácpě, která se opakuje každou sobotu, kdy se střídají turnusy a na silnicích se tvoří i několikahodinové kolony. Takže doporučuji všem: jeďte k moři mimo tuto špičku. Co se týká přechodu hranic se psem, všechno probíhalo hladce. Celníci se o psí pas ani jednou nezajímali, ostatně o naše pasy taky ne, vždy nám pokynuli, abychom pokračovali v jízdě. Přejížděli jsme přes troje hranice - Rakousko, Slovinsko a Chorvatsko. Krejg nemá v autě problémy, cestuje rád a většinu jízdy prospí.

Překvapilo mě, kolik turistů si s sebou k moři vozí psí kamarády. Opravdu dnes už není nemožné si na dovolenou psa vzít. Jestli to nevadí při ubytování a není zákaz koupání psů na pláži, vezměte si klidně čtyřnohého přítele s sebou. Viděli jsme tam mnoho psích ras: jezevčíka, beagla, bernského salašnického psa, retrievry, labradory, francouzského buldočka, dogu, bullmastifa, boxery, ovčáky, pekinéze, boloňského psíka, dalmatina, kolii, westíka, křížence všeho druhu a dokonce jsme potkali štěňátko fenky čínského chocholatého psa!

Pokud je váš pejsek milovníkem vody, není nic lepšího, než mu dopřát koupání. Naše oblázková pláž měla tu výhodu, že byla lemována borovicemi, takže bylo kde se schovat před sluníčkem do stínu a  byly tu  k dispozici sprchy se sladkou vodou. Krejg ale není z těch, kteří by se moc rádi koupali. Přesto s námi v moři byl a slanou vodu ochutnal.

Velmi se nám líbily výlety do vnitrozemí Istrie, kde jsme navštívili několik historických městeček. Opravdovým zážitkem byla prohlídka středověkého Motovunu, který má navíc úžasnou polohu na vrcholku hory a ze kterého byl nádherný výhled do údolí.

Fotografie jsou k nahlédnutí ve fotogalerii, viz níže.

11.7.2006