Jdi na obsah Jdi na menu
 


Povídání: Jen tak

1. 10. 2007

Tak jdem. Venku už neprší. Mluvím ke svému psu laskavě. Podívá se na mě se zájmem.


Celé dva letní měsíce si užíval volnosti na zahradě, hlídal každý pohyb kolem plotu, radostně vítal sousedy, štěkal na podezřelá individua, kamarádil se s kolemjdoucími psy, vyhříval se na slunci, nebo u kamen, to podle toho, jaké bylo zrovna počasí, běhal u kola, pomáhal zahradničit a dohlížel na vše kolem, prostě bylo to moc fajn. 

A teď je zase zpět doma, jaksi v klidu, nic nemusí hlídat a tak si podřimuje. Skončily prázdniny. Podívej se na naší kočku, jak je doma spokojená. A ty? Půjdeme na dlouhou procházku. Třeba zase potkáme kamarády. Už vrtí ohonem. Je rád. Moc rád.

Musí očmuchat všechny zprávy. To tedy chvíli potrvá. Tolik věcí se změnilo! A hele, nový psí přírůstek. A další. Tak honem skamarádit! Na chatě má taky novou kamarádku. Je to výmarská ohařka. Jmenuje se Róza, ale je ještě malá a tak jí říkáme Rozinka. Jsou jí teprve tři měsíce a už je stejně velká jako on. Je moc krásná. Rád si s ní hraje. Taky jí vychovává.

Hned pochopil, že je to psí mládě a rozhodl se, že jí vysvětlí spoustu psích zákonitostí. Třeba, jak povalit druhého na zem plavmo kotoulem, jak se okusuje bezbolestně, nebo na honěnou a na schovávanou. A že se musí poslouchat. Zatím má Rozinka oči jen pro něj. A jemu se Rozinka taky moc líbí, to se pozná.

Támhle jde paní. Má dva lovečáky. Ne salámy, psy. Nebojte se paní, tenhle naháč nekouše. Čau psi, jak jde život? Paní mi pokládá otázku a já nevím, jestli se smát, nebo divit. Jak se prý pozná, když se naháč naježí. Tohle mě opravdu dosud nenapadlo. Ono to ježení jaksi patří do psí komunikace, jako jeden z mnoha dorozumívacích prostředků.

Jenže naháč nemá chlupy na těle. Jak by to asi udělal? Prostě se neježí. A jak se tedy pozná, že se mu staví chlupy na hřbetě? No…to spíš poznáte, že mu běhá mráz po zádech, než to, že naježil hřbet. Lovečáci se smějou. Paní taky.

Zase začíná pršet. Registruji vyčítavý pohled mého psa. Já za to nemůžu, já neprším. Opatrně zvedá nohy. Tráva je mokrá a on vodu nemá rád. Kdyby měl chlupy, určitě se na tu vodu naježí. Tak vidíš, jsme doma, v suchu a v teple. Udělá vděčný kukuč. Je nám fajn. Moc fajn.

 

Blažková - Krejg a Rozinka 2

Blažková - Krejg a Rozinka 3

Psáno pro Zvířetník 1.10.2007

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA