Vyprávění Krejgovi
Vyprávění Krejgovi
Chceš si zase povídat? Krejgovy oči jsou stále plné zájmu. O všechno, co se kolem děje. Vždy připraven tropit hlouposti, pobavit svého pána, dělat mu radost, dobře naladěn kdykoliv se kamarádit s ostatními psy a také s kočkami a dalším zvířectvem. Připraven i trochu zlobit. A taky poslouchat vyprávění.
Je tomu právě pět let, co přišel k nám do rodiny. Čínský chocholatý pes bez srsti – náš Krejg.
Neptejte se mě, proč zrovna ON. Nevím, prostě se to tak moc rychle semlelo a rok poté, co jsme se doma rozrostli o naší ruskou modrou kočku Mařenku tu najednou byl číňánek. Prostě láska na první pohled, osud...
Pamatuješ si Krejgu ten den, kdy ses seznámil s malou výmaračkou Rózou? Je z ní už veliká, krásná a hlavně poslušná slečna. Poslušná díky páníčkům, kteří se její výchově zodpovědně věnují. Tuhle se mi rozhodla dát na přivítanou hubana. Její vřelost byla tak veliká, až jsem si prokousla tvář. Naše malá Rozinka. Jste na sebe zvyklí od té doby, co byla štěně a vaše hrátky i přes to, že je Róza dvakrát větší než ty, jsou jemné a přátelské. Róza má teď velikou zodpovědnost hlídat nového lidského člena rodiny, malého Kryštůfka. Jde jí to znamenitě, viď? Moc ráda by jej sama omývala svým blajzákem, ale mimi se přeci myje jinak!
Koukej! Péťa připravil kolo! Pojedete trénovat! To se ti moc líbí. Po dvou kilometrech nemáš ani vyplazený jazyk. Jakoby ses ani moc nenamáhal. Díky tomu, že poctivě trénuješ jsi byl dobře připraven na první letošní závod v coursingu. Krejgu, tahle zábava s názvem coursing tě chytla, viď? Máš tam plno kamarádů, ukazuješ, že tvým koníčkem není jen gaučink a jsi tam opravdu spokojený! Souhlasně přivírá oči a vrtí ocasem.
Jo, náš Péťa! Všichni teď pracujeme na chatě pod vedením toho plantážníka. Krejgu, už nikdy neříkej hlína, správně se říká zemina! A nešlap po té čerstvě vyseté trávě! Když budeš hodný Krejgu, budu ti vyprávět příběhy z dětství našeho Péti. Kdo by to byl řekl, že až vyroste, bude ho bavit zahradničení a zemědělství. Když byl malý předškoláček, rád pomáhal tatínkovi v práci. Vozil se na klíně strejdy Vaška na vysokozdvihu a přemýšlel. Pak povídá: „Strejdo, a už se ti ta veliká nádoba někdy převrhla? Ne? A zkusíme to?“ A nebo jak se schoval tátovi. Čtvrt hodiny ho hledalo 6 dospělých. Vypadalo to beznadějně v provozu té haly, a najednou...byl objeven, jak sedíc usnul v jeho šatní skříňce. Strejdy si pamatoval podle svého klíče. Byli to: ten strejda s kulatou hlavou, ten strejda se špičatou hlavou, strejda s velikou hlavou... Když psal dopis Ježíškovi, všichni jsme uznali, „...že toho ježába opravdu počebuje...“
S naší Mařenkou je taky legrace, viď? Pravděpodobně je levák.Všiml sis, že kdykoliv dostane krmení do misky, začne nejprve hrabat levou přední pacinkou, jakoby si krmení vyhrabávala? A po jídle to všechno zase levačkou zahrabe? Umí cizí řeči, to rozhodně. Nemňouká jen klasickým kočičím „mňau“, ale vznešeným „ni“ a „mňňm“, rozpustilým „e-eh“, filosofickým „vrrrm“, případně „hmrrrm“, hloubavým „mňoouuu“ a břichomluveckým „hmmm“. Je to prostě vzdělaná Márinka.
Taky ti můžu Krejgu vyprávět o páníčkovi. Jak jel k pumpě pro naftu. Jenže se přehlédl a stál u stojanu pro kamiony. Ta pistole je tak silná, že se do osobního auta vůbec nevejde. Motorkář, co stál opodál ho pobaveně sledoval. No ale přece páníček nebude couvat? Zkusí natankovat i tak. Horko těžko z pistole vydoloval naftu do nádrže za 95 korun. Nevydržel a šel zaplatit. Kartou. K placení touto kartou musí hlásit i stav tachometru. Prodavačky si ho podezíravě prohlížely. Nepodíval se předem a tak nahlásil při placení nějaké číslo z hlavy. Vrátil se k autu a vidí, že se vedle uvolnilo místo u stojanu. Popojel a dotankoval plnou. Po 10 minutách se vrátil opět platit kartou. Tentokrát se na stav tachometru podíval. Přistoupil k pokladně a bodře hlaholil: “Tak už mě tu zase máte!“ A nahlásil prodavačce o 3000 km více, než při prvním placení. Náš páníček, Krejgu, je jediný člověk na světě, který zvládne ujet za 10 minut 3000 tisíce kilometrů a to jen za 95 korun.
Že ti mám Krejgu vyprávět o sobě? Znáš mě. Víš, jak chodím zamyšlená. Tak se mi nedávno stalo, že procházím ráno v 6:55 kolem recepce do zaměstnání, a paní recepční a pana sekuritního hlídače slušně zdravím: „Nashledanou!“ a pokračuji v chůzi. Pak jsem v kanceláři vytáčela číslo místo do tlačítek na telefonu tak na klávesnici počítače. Nedovolala jsem se. Potřebovala jsem osvěžení a vložila do šálku sáček s čajem. Na vodu jsem zapomněla a napila se té prázdnoty. Odpoledne na poště stála jsem ponořena do myšlenek ve frontě. Poté, co na mne přišla řada jsem zjistila, že korespondenci určenou k poslání mám v autě na parkovišti. Stane se.
Tak, s vyprávěním je prozatím Krejgu konec. Zase příště. Protahuje si tělo a jdeme ven.
(Psáno pro Zvířetník Neviditelného psa) 21.4.2008
