Kočkovité šelmy
Kočkovité šelmy patří mezi savce. První savci se vyvinuli z plazů před asi 200 miliony lety. Přibližně před 70 miliony lety začali savci získávat dominantní postavení, které mají dodnes. Vyvinulo se několik prvních masožravých čeledí, kam patřila i čeleď Miacis. Byly to šelmy velikosti lasičky až vlka. Tato čeleď měla předpoklady pro přežití a další vývoj, zatímco jiné čeledi vyhynuly.
Dnes rozeznáváme tři rody koček zatímco ještě před 3 miliony lety se vyskytovalo na Zemi rodů mnohem více. Dne
šní rody jsou Panthera, Felis a Acinonyx. Panthera jsou velké kočky mající na spodní části jazyku malou jazylku, která se volně pohybuje a díky níž mohou vydávat silné zvuky. Felis jsou menší kočky; mají pevnou jazylku — nemohou vydávat silné zvuky. Do čeledi Acinonyx patří pouze gepard, jenž má drápy, které nelze úplně zatáhnout.
Dnes existuje okolo 40 druhů kočkovitých šelem.
Nejstarší známé důkazy o vztahu mezi člověkem a kočkou pocházejí z doby před 4 500 lety. Jedná se o obrazy koček malované na zdi hrobek, sošky koček a mumifikované kočičí ostatky. Narozdíl od většiny ostatních domácích zvířat, které si člověk záměrně ochočil pro jejich užitečnost, se kočky pravděpodobně samy rozhodly žít spolu s lidmi. Člověk přitahoval kočky díky houfům myší a krys, které se hromadily u obilných sýpek 
stavěných ve starém Egyptě. Egypťané však uctívali kočky ještě předtím, než začaly lovit v sýpkách. Věřili, že jejich bohové na sebe berou podobu kočky, aby mohli předávat poselství a věštby. Jak každá generace koček stále více zdomácňovala, začaly kočky sdílet domovy Egypťanů. Zabití kočky byl zločin trestaný smrtí. Do Evropy se kočka rozšířila především díky fénickým námořním obchodníkům, kteří ji rozšířili po celé oblasti Středozemního moře. O další rozšíření do severní Evropy se pravděpodobně postarali Římané. Kolem roku 200 př. n. l. se rozšířila do Indie a odsud na Dálný východ a do Číny.
Kočičí mumie
V průběhu staletí soužití s lidmi zažívaly kočky úctu i zatracení. Zatímco Egypťany byly kočky zbožňovány, v křesťanstvím prosáklé středověké Evropě byly považovány za zvířata od ďábla a byly upalovány na hranicích. S nástupem novověku se opět staly oblíbenými. V období baroka byly kočky ozdobami salónů. S postupem času však obyčejná kočka začala být až příliš obyčejná a nadešla doba ušlechtilých koček. Systematický chov, jak jej známe dnes, existuje v Evropě přibližně 150 let. První výstava koček na světě se konala v Londýně roku 1871. Chovatelé a milovníci koček se začali sdružovat do spolků, kde si vyměňují zkušenosti, pořádají výstavy, vypisují rodokmeny, vedou plemenné knihy a určují znaky plemen. Dnes existuje množství organizací chovatelů koček. V Evropě je asi nejznámější FIFe (Fédération Internationale Féline).
Pálení čarodějnic
Bastet-Egyptská bohyně s hlavou kočky
