Jdi na obsah Jdi na menu
 


Fronta na vodu

19. 2. 2006

Fronta na vodu

(vypráví pes Krejg)

 No tak jsem stál frontu na vodu, no a co. Jsem prostě džentlmen a ne troubelín, jak mi s láskou v očích říká panička. Co je na tom divného, dát přednost dámě? Normálně jsem před sebe pustil ke své misce s vodou naší kočku Mařenku a zařadil jsem se za ní do fronty. Trošku jsem si jí přitom očichával, ale jí to kupodivu nevadilo. Vychutnávala si tu mojí vodu tak labužnicky dlouho, že jsem pojal podezření, jestli snad nemám nalito něco lepšího, než je H2O, nicméně jsem celou dobu vydržel a čekal, než se milostivá nabumbá. Páníčci na mě koukali jako bych snad právě nacvičoval lekci společenského chování od Gutha Jarkovského.

 Mezi námi, být to miska s jídlem, tak to bych Mařku hnal. Ani přiblížit by se nemohla, to si zase ohlídám, to jo. Nebo když dvounožci hladí mojí spolubydlící, to si taky umím říct o přízeň pořádným šťouchem mokrým čumákem. Nic naplat, nejraděj mám stejně paničku. Pro tu udělám, co jí na očích vidím. Vlastně pro všechny doma, ale panička je panička. Kámoška kočka – na hraní dobrý a taky že nejsem sám, ale drbat mě nechce a zahřívat prý nepotřebuje. To panička jo. Já jí zahřívám a ona mě hladí, tak si tak spolu symbiózujem a je nám dobře.

 (vypráví kočka Mařenka)

 Měla jsem normální žízeň. No a nejblíž byla Krejgova miska s vodou. Z toho snad logicky vyplývá, že se jdu napít do ní. Jenže on se za mě zařadil do fronty a že prej počká, ať klidně piju, že nespěchá. Tak jsem to schválně natahovala, co to šlo. Ať si čeká, když chce. Sice si mě při tom čekání drze očichával, ale pro tentokrát mi to nevadilo. Jenom pro tentokrát.

 Co  je to platný, jediný pořádný mužský je pro mě můj pán. S tím si nejvíc povídám, u něj spím nejraději na peřině, prostě on je taková moje platonická láska. Kvůli němu se třeba i vyválím v mojí záchodové misce právě umyté Savem, která mi tak voní, že se v ní chci navonět celá. A pro koho asi? Nebo pána vítám hlasitým „vrrmmm“ u dveří, když přichází domů. A pes? Je sice fajn, že Gregora mám, že jsme na všechno dva. On se nenechá dlouho přemlouvat k honičkám, ani ke hře na schovávanou,  ale jak se říká: ocuď-pocuď. Žárlí na mě, když mě páni hladí a hned: já taky, mě taky!  Je to takové třeštidlo, pořád by jen poskakoval. A jak je žravej! On to jídlo snad ani způsobně nekouše. Tsss!  Jó, příhod jsme spolu zažili už hodně, vždyť už spolu budeme tři roky. Pes a kočka, kdo by to řekl?

19.2.2006

 

http://neviditelnypes.zpravy.cz/p_zviretnik.asp?r=p_zviretnik&c=A060222_193955_p_zviretnik_dru

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA