Jdi na obsah Jdi na menu
 


Můžeme se nakazit od psa?

19. 9. 2008

Můžeme se nakazit od psa?

Často vídaný “ Zákaz vstupu se psy!” kamkoliv má vesměs jedno společné – nikdo není schopen tento zákaz konkrétně zdůvodnit. Neurčité prohlášení o možném přenosu “mnoha infekcí” nemá totiž ve skutečnosti ani odborné opodstatnění. Myslím si, že jde spíše o tradované hodně staré předsudky. Navíc jsem přesvědčen, že zdraví člověka je především nebezpečný zase jenom člověk.Připomeňme si jen možné skryté nosiče viru žloutenky, salmonel, bakterií tuberkulózy, parazitů, kožních plísní.

 
Jak je to tedy doopravdy s možnostmi přenosu běžných známých původců infekcí ze psa na člověka v našich poměrech?
 
Výčet i pořadí infekcí jsme seřadili podle nejčastějších dotazů veřejnosti na možné souvislosti mezi onemocněním některého člena rodiny a jeho úzkým stykem se psem.
 
Může být pes zdrojem streptokokové angíny?
 
 
Streptokoky lidské angíny nebo spály patří do tzv. skupiny “A” , specifické pro člověka. Streptokoky zachycované u psů patří do skupiny “G” a jsou specifické zase jen pro psa. I když jsme se průzkumem snažili u psů zachytit streptokoky skupiny “A”, nepodařilo se nám to. Přirozeným zdrojem infekce člověka je tedy zase jen člověk, třeba jen nosič těchto zárodků.
 
 
Může být pes zdrojem infekce stafylokoky?
 
 
Situace je téměř podobná jako u streptokoků. Pro lidské infekce je prakticky jednoznačnou příčinou tzv. “zlatý stafylokok”, jehož kolonie se při umělém pěstování barví zlatově, kdežto u psa hraje podobnou roli výhradně bíle zbarvený stafylokok, řazený i do samostatného druhu. Záchyt “lidského” stafylokoku z onemocnění u psa je mimořádně vzácný a záchyt “psího” stafylokoka je známý jen výjimečně z rány po kousnutí psem.
 
 
Může být pes zdrojem toxoplazmózy?
 
 
Občas se ještě dnes setkáváme s podezíráním psa z nakažení člověka toxoplazmózou. Z odborného hlediska nemůže existovat větší nesmysl. Již více než před čtvrt stoletím bylo tisíci pokusy na celém světě prokázáno, že jediným aktivním vylučovatelem zárodků toxoplazmózy mohou být jen šelmy kočkovité. Pes může vzácně toxoplazmózou onemocnět, ale nikdy infekční zárodky nevylučuje.
 
 
Může být pes nositelem roupů?
 
 
Velmi často bývá i odborníky požadováno vyšetření psa na nosičství střevních červů ze skupiny roupů v rodině, kde byli tito paraziti zjištěni zejména u dětí. Bylo by dobré jednou pro vždy si vštípit, že tento druh parazita u masožravců obecně a tedy ani u psa vůbec neexistuje. Jediným zdrojem roupa dětského je zase jen člověk, resp. nejčastěji dětský kolektiv nebo rodina, zvláště při nedodržování základních hygienických návyků.
 
 
Může člověk dostat od psa tasemnici?
 
 
Přímé nakažení člověka není možné z prostého důvodu – všechny tasemnice potřebují v určité fázi svého životního cyklu tzv. mezihostitele, ve kterém se z larvy vytvoří měchýřek se živou hlavičkou tasemnice, zvaný boubel. Boubele nejběžnějších tasemnic našich psů se tvoří v blechách nebo v břišní dutině králíků a jiných drobných živočichů. Jistě lze uznat, že za normální situace člověk blechu nevykousne, ani se neživí syrovými vnitřnostmi králíků. Mimoto tasemnice jsou vybíravé a specializované na “své” druhy nedobrovolných hostitelů.
 
 
Může pes přenést na člověka boreliózu?
 
 
Borelióza postihuje psy podobně jako člověka, ale přímo přenosná ze psa na člověka není. Potřebuje rovněž prostředníka, tj. krev sajícího parazita – nejčastěji klíště. Člověk se může nakazit nejen po jeho přisátí, ale například i při odstraňování klíšťat psovi, když se klíště nasáté krví podaří rozmáčknout. Pes tedy může nanejvýš mechanicky napomoci zanesení infikovaných klíšťat do blízkosti člověka.
 
 
Může pes být zdrojem salmonelózy?
 
 
Masožravci jsou od přírody vybaveni větší odolností k onemocněním salmonelózou než ostatní domácí zvířata. Proto je u nich salmonelóza velmi vzácná. Něco jiného je však tzv. nosičství salmonel, při kterém zvíře nebo člověk nemá zdravotní potíže, ale v jeho těle sídlí dočasně nebo trvale (často například ve žlučovém měchýři) bakterie z rodu Salmonella. Občas nebo trvale odcházejí se stolicí a mohou být zdrojem nákazy pro okolí. Toto nosičství může i u psů dočasně existovat a pohybuje se v našich poměrech asi okolo dvou procent populace psů.Zárodky vesměs samovolně vymizí z těla psa během 6-8 týdnů. Zdrojem infekce psa jsou většinou potraviny společné s lidmi. Vylučování salmonel lze prokázat , resp. Vyloučit opakovaným vyšetřením stolice v bakteriologické laboratoři. Při výskytu nosičství salmonel nebo onemocnění salmonelózou v rodině by tedy neměla být opomenuta ani kontrola domácích zvířat.
 
 
Může být pes zdrojem tuberkulózy?
 
 
Tuberkulóza rozhodně není “odbytou” záležitostí, ale infekcí velmi aktuální zejména u člověka. Dnes, kdy tuberkulóza hospodářských zvířat byla prakticky vyřazena ze hry dlouholetým úsilím veterinářů, je hlavním nebezpečím zejména nepoznaná otevřená tuberkulóza člověka, ohrožující i domácí zvířata. Pes bývá člověku nejblíže a také v historii zachycená onemocnění psa pocházela vesměs z lidského zdroje. Proto se dnes většinou uplatňuje zásada, že pes, žijící delší dobu s člověkem s otevřenou formou tuberkulózy, je považován za podezřelého z nakažení a v zájmu obecného zdraví má být utracen.
 
 
Může pes přenášet listeriózu?
 
 
Listerie jsou bakterie občas působící spíše jednotlivá onemocnění lidí i zvířat. Jejich zdroje byly dříve spatřovány hlavně u zvířat, ale časem se zjistilo, že se s nimi možno setkat na nejrůznějších materiálech všude v přírodě, případně i na znečištěných potravinách. Pes rozhodně nepatří mezi “nosiče” této bakterie,a ani s jeho onemocněním jsme se v praxi ani v literatuře nesetkali.
 
 
Může se člověk nakazit od psa leptospirózou?
 
 
V některých zvláště teplých létech a při přemnožení drobných hlodavců se objevují série onemocnění psů leptospirózou. Jde o horečnaté onemocnění s postižením zejména ledvin nebo jater a poruchou celkového zdravotního stavu. V předchorobí bývá vzpomenut styk psa zejména s přírodními stojatýmí vodami nebo prostředím zamořeným myšmi. Zárodky zvané leptospiry se v prvních dnech nemoci mohou vylučovat močí psa, ale v zevním prostředí jsou málo odolné.K infekci člověka by mohlo dojít spíše jen teoreticky při zvlášť neopatrném styku s močí psa. Ani v historii však nebyly takové případy zaznamenány.
 
 
Kde se člověk může nakazit infekční mononukleózou?
 
 
Ve starší lékařské literatuře bývala zvířata paušálně obviňována jako možný zdroj infekce. Již dvě desítky let se však bezpečně ví, že příčinou této nepříjemné infekce dětí a mladých lidí je virus označený “EBV”, jehož zdrojem může být zase jen člověk, a nikoliv zvíře, tedy ani pes.
 
 
Může se člověk nakazit od psa škrkavkami neboli toxokarózou?
 
 
Je příznačné, že informovanost veřejnosti právě v tomto směru je nedostatečná., i když toxokaróza je v podmínkách naší republiky v současné době jedinou významnější přenosnou nemocí. Nejde však o přímý přenos parazitů do lidského střeva, ale o pronikání mikroskopických larviček škrkavek do krevního oběhu člověka. Vajíčka s larvičkami se dostanou do lidských útrob při jídle nemytýma rukama. Uvolněné larvičky pronikají do cévek stěny lidského střeva a jimi do krevního oběhu. Zachytí se pak v tkáních s nejjemnějšími vlásečnicemi, jako je například oční sítnice. Lidský organizmus je tam sice opouzdří jizvovitou tkání, a zahubí, ale drobné jizvičky naruší nenávratně celistvost sítnice. Výsledkem může být poškození zraku. Bohužel nejčastěji postihuje tato nemilá příhoda děti, které ještě nemají dostatečné hygienické návyky. Hlavním zdrojem bývají štěňata a mladí psi do dvou roků, kteří jsou postiženi škrkavkami z 10 – 15 procent. U dospělých psů je i tento parazit vzácnější ( do 2%). Vajíčka škrkavek z trusu psů jsou po osmidenním zrání na vzduchu infekční a extrémně odolná proti vlivům vnějšího prostředí i desinfekčním prostředkům. Zničí je jedině vroucí voda s přídavkem saponátu. Pravidelné kontroly vzorků trusu psů ve veterinární laboratoři nebo paušální odčervování by měly mít v prvních dvou letech věku psa intervaly alespoň 4 – 6 měsíční. Prevence u člověka spočívá v důsledném pěstování návyku mytí rukou před jídlem a v ochraně zejména dětských hřišť před venčením psů.
 
Autor MVDr. Petr Vokoun

 
 
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA